Informační leták s následujícím obsahem a grafickými prvky vydal Tyfloservis, o. p. s. v roce 2002 za finanční podpory programu Evropské unie Phare - Access 99

ČERVENO-BÍLÁ HŮL
SYMBOL HLUCHOSLEPOTY

Vyhláška č. 30/ 2001 Sb. v § 27 (2) uvádí: "Speciální označení osoby nevidomé je bílá hůl, označení osoby hluchoslepé je hůl s bílými a červenými pruhy o šířce 100 mm."

PROČ PRÁVĚ ČERVENO-BÍLÁ HŮL?

Bílá slepecká hůl označuje již řadu let člověka se zrakovými obtížemi.

Zvykli jsme si nevidomé oslovovat, nabízet jim pomoc a zavolat na ně, když zpozorujeme nebezpečí.

Zvykli jsme si, že se nevidomí stávají samostatnými - orientují se podle zvuku semaforu, naváděcích majáčků, hlášení názvů stanic apod.

Mezi lidmi s bílou holí však doposud byli i ti, kteří pro svou sluchovou vadu na naše oslovení nereagovali a nedokázali rozlišit ani jiné pro jejich orientaci a bezpečnost důležité zvuky. Byli hluchoslepí …

Jako hluchoslepí jsou označováni lidé, kteří mají současně sluchovou i zrakovou vadu různého stupně. Přestože hluchoslepý člověk nemusí být zcela nevidomý a neslyšící, je nucen překonávat značné obtíže.

Bílá hůl s červenými pruhy o šířce 100 mm představuje způsob, jak upozornit okolí na kombinovanou vadu, požádat o trpělivost a speciální pomoc.

S červeno-bílou holí vycházejí do ulic nejen hluchoslepí v České republice, ale též postižení v Anglii, Francii, Chorvatsku a Finsku.

S ČÍM POTŘEBUJÍ HLUCHOSLEPÍ POMOCI?

Používají-li hluchoslepí svoji červeno-bílou hůl správně, upozorní je na mnohé bariéry právě ona. Přesto jsou situace, kdy potřebují naši pomoc. Například v souvislosti s:

• přecházením silnice, kde není semafor,
• přecházením silnice, kde je semafor (hluchoslepý na něj zpravidla nedohlédne a neslyší ani jeho zvukový signál),
• rozpoznáním zastávek MHD a čísel dopravních prostředků,
• upozorněním na změny, ke kterým na jejich obvyklé trase došlo (změny jízdního řádu, dopravní výluka, oprava chodníku aj.),
• výskytem nebezpečných překážek, umístěných tak vysoko, že je hůl nezachytí (poštovní schránka zavěšená na zdi, vyčnívající trubky lešení atd.),
• orientací v obchodě, na poště, na nádraží apod. Všude tam, kde je spousta zvuků, velké prostory a různé popisky, informační tabule a ukazatele.

JAK SE S HLUCHOSLEPÝMI DOROZUMĚT?

Mluvenou řečí

Někdy je ale třeba na hluchoslepého mluvit více nahlas, dobře artikulovat, mluvit pomaleji, nechávat slova doznít a mluvit do toho ucha, na které hluchoslepý lépe slyší.

Někteří hluchoslepí odezírají, proto k nim stůjme čelem a nedovolme, aby byli při pohledu na naše ústa oslňováni sluncem.

Psaným slovem

Je vhodné psát silným černým fixem na bílý list papíru velká tiskací písmena.

Psát lze nejen fixem na papír, ale i prstem do dlaně! Je možné tedy ukazováčkem "kreslit" velká tiskací písmena abecedy do dlaně hluchoslepého.

Někdy je nezbytné komunikovat také speciálními prostředky, ke kterým patří:

• Braillovo slepecké písmo,
• prstová abeceda,
• znaková řeč,
• Lormova doteková abeceda aj.

V případě potřeby využití těchto technik v komunikaci s hluchoslepým nezbude, než si na pomoc zavolat tlumočníka.

DŮLEŽITÉ MALIČKOSTI

Ruch na ulici často nutí nedoslýchavé hluchoslepé vypínat svá sluchadla, takže se přechodně stávají téměř neslyšícími a nemusí reagovat na naše oslovení.

To, že hluchoslepý nereaguje na naše oslovení, tedy nutně nesouvisí s jeho nezdvořilostí - nemusí vůbec tušit, že někdo mluví právě k němu. Aby nás zaregistroval, postačí lehký dotek na jeho rameno nebo loket.

Hluchoslepí jsou lidé jako všichni ostatní. Mají svá trápení i radosti, své návyky, zájmy a povinnosti, jsou různě náladoví, různě aktivní a schopní.

Potkáme-li je na ulici, jistě někam směřují. Mají svůj cíl, místo, na které se potřebují dostat. Naše pomoc je tedy skutečnou pomocí jen tehdy, umožníme-li jim dosáhnout jejich cíle, a to co možná nejbezpečněji a nejefektivněji.